Rev. Angus Stewart
3 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, 4 aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2:3-6 ČEP)
Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1Tm 2:4). Mnozí - včetně Iaina Murraye a J. I. Packera (který k našemu zarmoucení opustil ospravedlnění pouhou vírou) - se domnívají, že tento verš učí o vůli nebo touze Boha po spasení všech lidí, včetně těch, kteří jsou zavržení (tzv. volná nabídka evangelia, nebo dobře míněná nabídka evangelia). Tvrdí, že všichni zde znamená „každý bez výjimky“ (Ezau stejně jako Jákob; Jidáš stejně jako Petr).
Proti tomuto pohledu okamžitě vyvstávají dvě námitky. Za prvé: Jestliže Bůh má v úmyslu, nebo si přeje, nebo chce spasit úplně každého, potom tedy miliony, ba dokonce miliardy lidí překazily jeho vůli. Zmařená Boží vůle znamená (a musí znamenat) frustraci. Bůh něco chtěl (konkrétně spásu zavržených). Ale jeho vůle byla (nějak) zmařena. Proto musí být frustrovaný. Jak je tomu potom s Boží velikou mocí a dokonalou blažeností? Tento pohled předpokládá vůli všemohoucího, neměnného a věčného Boha, které nelze vzdorovat, která nepodléhá změnám a je odvěká.
Za druhé: Jestliže si opravdu Bůh přeje, aby absolutně každý byl spasen a došel poznání pravdy (viz v. 4), proč tedy nezařídil, aby jim bylo kázáno evangelium? Ve starozákonní době jen Izrael „vlastnil“ Boží slovo (Ž 147:19-20), protože Bůh nechával pohanské národy žít, jak chtěly (Sk 14:16 ČEP). Dokonce i v novozákonní době mnoho lidí nikdy neslyšelo evangelium o Ježíši Kristu. Skutečně Bůh chtěl, aby všichni zatracení došli k poznání pravdy (cíl), ale přitom nikdy nezařídil, aby mnozí z nich měli možnost „vlastnit“ pravdu jim zvěstovanou (nutný prostředek cíle)?
Další problém z pohledu tzv. „volné nabídky“ na 1Tm 2:4 vyvstává z kontextu. Jestliže všichni ve v.4 znamená „absolutně každý“, potom také ve v.6 musí všichni znamenat „absolutně každý“. Jestliže si Bůh přeje spasit všechny lidi bez výjimky (v.4) - což je pohled tzv. „volné nabídky“ - potom prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš (v.5) dal sám sebe jako výkupné za všechny (v.6) (rozuměj: „za absolutně každého“) - a to je hereze tzv. všeobecné oběti!
Čti takto 1Tm 2:4-6 a uvidíš, že pohled tzv. „volné nabídky“ nevyhnutelně ústí do arminiánské obecné (univerzální) oběti, která závisí na domněle svobodné vůli hříšníka. Obecná oběť (universal atonement) je vyloučena textem 1Tm 2:6, který nazývá Kristovu smrt „výkupným“. Výkupné je cena, která je zaplacena, aby vysvobodila zajatce. Pokud Kristus opravdu zaplatil výkupné za úplně všechny lidi, potom jsou všichni vykoupeni, tedy vysvobozeni z otroctví hříchu. Kristus nevykoupil lidi jen jako (potentially). On je skutečně vykoupil. V 1Tm 2:6 se lytron (výkupné) objevuje s předponou anti (což znamená „namísto“): Výkupné namísto nás. To částečně projasňuje charakter Kristovy zástupné smrti. On dal výkupné „na našem místě“ a „namísto“ nás. Ježíš říká, že Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé (Mt 20:28) - ne za úplně každého.
Jaký je potom správný výklad této pasáže? Abychom zodpověděli tuto otázku, musíme vzít v potaz kontext. Apoštol mluví o modlitbě a o tom, pro koho má být konána: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi. (1Tm 2:1 CEP). Pavel pokračuje zpřesněním: Za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc (v. 2)
Potom dává dva důvody, proč bychom se měli modlit za ty, kteří vládnou společnosti. Za prvé: My se za ně musíme modlit, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. (v. 2). My se tedy máme modlit za úřady, aby udržely zákon a pořádek. Potom křesťané (my) smí žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti, protože můžou veřejně uctívat Boha v den Páně a sloužit mu doma, ve škole, v práci a všude ve světě - bez toho, aby byli napadeni lůzou, nebo odvlečeni do vězení. I tato modlitba je samozřejmě podřízena Božímu úradku, protože on si přeje občanský nepokoj a/nebo pronásledování svatých v různých dobách a na různých místech. Takže to je legitimní, dobrá a nařízená věc: Modlit se (v podřízenosti Boží vůli) za vládce společnosti, které Bůh užívá ke zkrocení zlých lidí - abychom my, jeho lid, směli jednotlivě i společně Bohu sloužit v našich vlastních podmínkách. Tato prosba, říká Pavel Timoteovi, musí být předložena Bohu ve společné modlitbě.
Za druhé: My se musíme modlit za vládce, protože to je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (v.3-4) Stojí za to modlit se za obrácení premiéra, nebo prezidenta, nebo panovníků a vládců tohoto světa? 1Tm 2 nám říká, že Bůh může spasit a spasí vládce a ty, kteří mají v rukou moc - podle svého věčného vyvolení. Proto se my musíme modlit za obrácení světských vládců - a ne pouze za ty, kteří jsou v nízkém postavení, k čemuž bychom jinak tíhli. Protože Bůh chce spasit (a spasí, protože jeho vůle nikdy nebude zmařena) všechny druhy lidí.
Augustin (354-430) to řekl správně: „Nyní apoštol nařídil, aby se modlitby konaly za všechny lidi, a zvlášť dodal: Za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, o kterých se předpokládá, že pýcha a světská okázalost je pro ně důvodem k pohrdání křesťanskou vírou. Potom říká: To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, to jest že modlitby by se měly konat za takové, jako jsou oni. A hned dodává, jakoby chtěl vytrhnout každý důvod pro beznaděj, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu... Náš Pán... říká farizeům: Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin. Jasně že farizeové nedávali desátky z toho, co patřilo jiným lidem, ani všechny byliny všech obyvatelů dalších zemí. Jako... na tomto místě máme rozumět všem rostlinám tak, že znamenají každý druh rostlin, i v předešlé pasáži máme rozumět výrazu za všechny lidi tak, že jde o každý druh lidí.“ (Enchiridion, CIII)
Podívej se zde - „Quotes on I Timothy 2:4” - na věrný výklad tohoto textu z pera mnohých vážených lidí v křesťanské církvi.
Z anglického originálu přeložil Petr Kulík